JMENNÉ ZPRACOVÁNÍ
Při tomto zpracování používá ČNB již výše zmíněná Anglo-americká katalogizační pravidla AACR2R. Do kterého bylo zapracováno ISBD (G), což znamená všeobecný mezinárodní standardní bibliografický postup. Jednalo se o sjednocení principu bibliografického popisu. ISBD jako samostatné tvoří základ a podstatu Anglo-amerických katalogizačních pravidel. Katalogizátoři, kteří pracují s těmito pravidly ve formátu UNIMARC sdílí shodnou myšlenku, zda nestačí používat pouze ISBD. Při práci s těmito standardy nám první úsudek naznačí, že mají mnoho společného a tuto podobu vidíme také v ČSN ISO 01 0195 Bibliografický záznam z let 1990. O této normě se dá říct, že patří k začátkům použití mezinárodních standardů do katalogizační činnosti. Tato norma byla československá. V podstatě o ní můžeme říci totéž, jako o následně zmíněném standardu ISBD.
ISBD (Mezinárodní standardní bibliografický popis) pro určité druhy dokumentů stanovují obory identifikačních dat v bibliografickém záznamu. Určují, jaké data mají individuální obory obsahovat a jaká bude jejich interpunkce. Tyto znalosti umožňují rozumět bibliografickým záznamům, v jakékoliv knihovně u nás nebo v zahraničí. Z ISBD vznikají také standardy UNIMARC – mezinárodní výměnný formát a obecné označení AACR2 (anglo-americká katalogizační pravidla) nebo konkrétní verze AACR2R. Později došlo ke sjednocení určitých ISBD s žádostmi na data dle FRBR (funkční požadavky na bibliografický záznam). Stanovily se tak povinné a nepovinné informace. Národní knihovna provedla překlad ISBD do českého jazyka od roku 1993 do roku 1999. ISBD se rozděluje do několika druhů. Jsou to: ISBD(G)-všeobecný mezinárodní standardní bibliografický popis, ISBD(M) – popis pro monografie, ISBD(S)- popis pro seriálové dokumenty, ISBD(PM)- popis pro tištěné hudebniny, ISBD(CF)- popis pro počítačové soubory, ISBD(NBM)- popis pro neknižní dokumenty, ISBD(CM)- popis pro kartografické dokumenty, ISBD(A)- popis pro staré tisky a prvotisky, ISBD(ER)- popis pro elektronické zdroje a doporučení ISBD pro popis částí dokumentu. Návrhy ISBD se v určitých případech odlišují od pokynů v AACR2R v takovém případě mají přednost AACR2R. ISBD nezahrnují předpisy pro výběr a tvorbu selekčních údajů. Jde o to, že by soubor návrhů ISBD nebyl stručný. Na základě toho bychom mohli říci, že nelze vytvořit bibliografický záznam jen podle ISBD.
Obecné standardy AACR2 ( Anglo- americká katalogizační pravidla) určují principy identifikačního popisu daných dokumentů a stanovují možnost záznamu personálních jmen, názvů organizací a geografických jmen. Tyto zmíněné tvary u jmenného a věcného popisu v selekčních údajích jsou shodné. U věcného popisu stanovují postup záznamu vlastních jmen - personálních. Katalogizátoři našich knihoven s konkrétní zkratkou AACR2R běžně pracují. Co se týká vývoje, neprochází v současné době o podstatné koncepční změny; z následujících kontrol a připomínek jsou zřejmé změny specifických druhů dokumentů. Postupně se odstraňovaly nedostatky v práci s AACR2R a k jejich zjednodušení nabídli autoři pomoc formou CD, tím chtěli umožnit jednodušší instalaci a zacházení katalogizátorům. Poskytnout jim tak sledovanost aktuálního stavu katalogizačních pravidel a informovat je o průběhu posledních dodatků, kontrol a interpretací.
Pro vytváření autoritní podobnosti záhlaví, bylo zapotřebí utvořit českou interpretaci AACR2. Od doby kdy byl vydán český překlad tohoto pravidla, pracuje mnoho pověřených pracovníků pro jmennou i věcnou katalogizaci pod dohledem expertů českých knihoven, probíhá rychlá tvorba českých interpretací daných katalogizačních předpisů. Vytváření sbírek národních autorit je neustálý a dalo by se říci proces, který nikdy nekončí. V tvorbě sbírek národních autorit má hlavní roli ONJA – Oddělení národních jmenných autorit. Toto oddělení má za úkol spravovat a udržovat dané autority v úmyslech národních interpretací v rámci uznávaných pravidel např. AACR2, UNIMARC, UNIMARC/Autority. Zabývá se také i samotným vytvářením autorit, protože již zmiňovaný rezort je složkou oddělení zmapování novodobých fondů NK ČR. Je třeba, aby na tomto projektu spolupracovaly i ostatní české knihovny. Určitý pracovník ze spolupracující knihovny se při zmapování daného titulu knihy musí nejdříve ujistit v bázi autorit, jestli už neexistuje určité autoritní záhlaví. Pokud jej vyhledá, příjme ho a aplikuje v určitém bibliografickém záznamu. Není-li tomu tak musí vytvořit podklad autoritního záznamu a zašle jej do centrální databáze, kde je zhodnocena objektivita a poté jej mohou používat i ostatní zájemci (katalogizátoři). V tomto projektu je zapojeno mnoho knihoven různého typu a zaměření, ať už to jsou centrální knihovny, městské, veřejné, ale i odborné.