VĚCNÉ ZPRACOVÁNÍ

 

Úkolem věcného zpracování je umožnit přístup k dokumentům, popřípadě k individuálním informacím zahrnutých v dokumentech, prostřednictvím věcných údajů. Formou tohoto zpracování se bibliografický záznam vytváří v rámci standardů MDT a pomocí předmětových hesel. MDT vychází z původního DDC (Dewey desetinné třídění). MDT je povinným záznamem pro souborný katalog CASLIN.

Mezinárodní desetinné třídění (MDT) je všeobecná klasifikační struktura, která slouží k přiřazování a hledání věcných údajů o dokumentech, některých částech, nebo individuální informace, které jsou v dokumentech zmíněné. MDT je popisováno jako řazení hierarchického typu, které lze kombinovat s prvky řazení fasetového. Jednou z výhod pořádacího systému je všeobecnost a pružnost. Všeobecnost MDT:

·  je vymezena možností přiřazovat všechny poznatky a seřadit je v okruhu různých oblastí tzn. tříd, podtříd, oddílů atd.

·  schopnost uznávat konkrétní termíny a přiměřeným způsobem je formulovat

·  možností výběru rozsahu uplatňovaných notací

·  mezinárodní zřetelností, tedy samostatností na přirozeném jazyce, protože obsahový záznam je znázorněn arabskými číslicemi. Pokud bychom tento systém porovnali s jiným například DDC, zjistili bychom, že abecední symboly se v MDT uplatňují ve vymezeném rozsahu

·   velmi velkým výběrem symbolů

·    slovním vyjádřením týkajícího se současného stavu

·    MDT se uplatňuje ve více zemích Evropy

Mezinárodní desetinné třídění se může využívat v celkové, střední i zkrácené verzi. Pružnost je dána stavbou užívaných notací MDT a záznamem. Převážná část znaků složené notace se dá pokládat za poměrně nezávislé úseky a zaznamenávat je jednotlivě do určených polí/podpolí (dle výběru daného knihovnického systému). Určitá volba zejména tzv. citační pořadí, jedná se o pořadí v rozmezí veškerého úseku notačních znaků MDT, ve velkém rozsahu záleží na volbě určité katalogizační agentuře. Tyto úpravy se provádí kvůli potřebám daných institucí, znamenají zároveň také problematiku pro ucelenou aplikaci MDT, poněvadž národní i mezinárodní spolupráce institucí přepokládá stejný a na principu dohody sjednaný celistvý chod v aplikaci standardů. Nástrojem pro vyhledávání MDT je klasifikační systém, lze v něm vyhledávat prostřednictvím notací nebo slovního vyjádření.

„Struktura MDT:

 

0. Všeobecnosti
1. Filozofie, psychologie
2. Náboženství
3. Společenské vědy, sociologie, právo, vzdělávání atd.
4. nyní volná
5. Matematika. Přírodní vědy
6. Užité vědy. Lékařství. Technika, zemědělství, doprava, řízení průmyslu
7. Umění. Sport. Hry
8. Jazykověda. Filologie. Literatura
9 Geografie. Životopisy. Dějiny“

 

Tento systém vzešel z úpravy DDC. Důvodem této úpravy bylo přepracování klasifikačního systému do evropských podmínek o obohacení notační struktury o spojovací symboly a tabulky pomocných znaků. Příklad tohoto obohacení a srovnání DDC a MDT:

DDC

  

MDT

  

336

Public Finance

336.1/.5

Veřejné finance

337

Internal Economics

339.7/.9

Světová ekonomika a mezinárodní finance 

381

Internal Commerce

339.3

Vnitřní obchod

382

International Commerce

339.5

Zahraniční obchod

388

Transportation, Ground Transportation

656

Doprava
   

656.1/.5

Pozemní doprava

180

Ancient, Medieval Philosophy

14(3)

Antická, starověká filozofie

190

Modern Western Philosophy

14(100-15)"15/20"

Moderní západní filozofie
 

V systému MDT dochází k reorganizaci jednotlivých tříd: některé bloky se přemisťují, např. doprava přeřazena z třídy 38 do třídy 65, management z třídy 65 do 005 apod. Pro jednu notaci DDC existuje několik ekvivalentů v systému MDT (např. Dějiny).

Mezinárodní desetinné třídění prochází postupem časem určitými změnami, jako například zrušením a nahrazováním znaků, proto je jeho velkou výhodou elektronická verze, která umožňuje rychlejší vyhledávání. Tím, že je dostupná na Internetu má možnost v ní pracovat vyšší počet uživatelů. Tento standard se používá ve světě už téměř 100 let. Metoda analyticko-systematického vytváření spisů se v rámci MDT velice zlepšila a umožnila tak komunikaci s různými zeměmi ve 23 jazycích. V USA dávají stále přednost Dewey desetinnému třídění (DDC), ale najdou se i knihovny, které už začaly pracovat v MDT, které není jenom považováno za účinný klasifikační systém, ale také poutem několika zemí světa.

Jedním z dalších standardů pro věcné zpracování je LCSH ( Library of Congress Subject Headings), což znamená Předmětová hesla Kongresové knihovny. Jde o široce rozsáhlý a dokonale propracovaný druh obecného předmětového selekčního jazyka, který se užívá při přiřazování spisů. Tento přiřazovací prostředek je využíván nejen v zemích, kde se mluví anglickým jazykem, ale také i ve Španělsku, Litvě, Řecku atd. Tento systém je přizpůsoben elektronické verzi, jak jsem již zmínila je dokonale propracovaný a má bohatou tradici. Na vynaložení finančních prostředků nebyl zdaleka tak nákladný, jako jiné přiřazovací systémy. Zmíněný systém logicky navazuje na určité využití UNIMARC a AACR2R, které je uplatněno v projektu CASLIN. Národní knihovna ČR se držela zásad uvedených v LC(Cataloguing Manual) a bez problémů pracovala v prostředí online. Nebylo zapotřebí překládat všechny nashromážděné slovní zásoby. NK z dané slovní zásoby přebrala tu část, která by odpovídala selekčnímu obrazu spisů v bázích NK. Momentálně tvoří NK soubor věcných autorit. Pokládá za důležité shrnout principy použití LCSH v NK a poukazuje na provedení změn v aplikaci tohoto systému při vytváření souboru věcných autorit. LCSH je vedený slovní pořádací systém, který se zabývá vztahy lexikálních jednotek a je popisován:

-          Lexikem (slovní zásobou)

-          Význam slov a znaků (sémantika)

-          Speciálními pravidly pro využití převážně v oblasti syntaktické.

Touto problematikou se zabývá oddělení Věcného zpracování, jeho úkolem je soustavně tvořit a spravovat sbírky věcných autorit. Stará se také o věcné zpracování knížek dodávaných do fondů NK v rámci uznávaných mezinárodních standardů. Upravuje a tvoří věcné přístupové sbírky v bázi NKC (Online katalog Národní knihovny), neustále sleduje, zabývá se překlady a umožňuje přístup k úpravám mezinárodní standardů pro dané zpracování. Jedním z dalších úkolů je také být neustále v kontaktu s oddělením věcného zpracování knížek národních i zahraničních knihoven, kde poskytuje také poradenskou aktivitu ve výše zmiňovaném zpracování.

V rámci jmenného a věcného zpracování se používá výměnný formát UNIMARC. Jeho hlavním úkolem bylo zajistit výměnu bibliografických zápisů zaznamenaných ve strojové formě na mezinárodní a národní úrovni. Stavba jednotlivých zápisu se zaznamenává do individuálních polí a podpolí. Datový prvek, u kterého lze jistě určit totožnost je zaznamenán ve specifickém podpoli. Záznamy v bibliografickém zápisu jsou dvojího typu, a to kódované, ty se v převážné míře konečnému uživateli neznázorní a textové, které pro konečného uživatele znázorňují selekční prvky. Tyto záznamy poskytují identitu spisů a umožňují přístup ke spisům v rámci tématu (obsahu). Formát UNIMARC/AUTORITY zajistil jejich sjednocení. Z výměnného formátu  UNIMARC vzešel MARC 21 a tím se budu zabývat v následující kapitole.