STRUČNÝ PŘEHLED VÝVOJE
Prvopočátky Českého bibliografického ústavu sahají k roku 1917. Nemohu opomenout významnou osobu dané doby Ladislava Jana Živného knihovníka a bibliografa, který se podílel na vzniku ČNB. Od roku 1922 se jedná o tištěný Bibliografický katalog ČSR. Mezníkem byl rok 1935, kdy legislativa ukládá povinný výtisk, jako zásadní pramen tvorby registrující národní bibliografie.
Tyto povinné výtisky se vztahují k neperiodickým publikacím a periodickému tisku. Tato povinnost se ukládá všem státům, pro ochranu kulturního, duchovního dědictví a jazykové různorodosti státu a slouží jako prevence pro zpřístupnění současným i budoucím uživatelům.
V poválečném období kolem roku 1954 se Národní knihovna stala koordinačním a evidenčním střediskem bibliografické práce pro české země. V roce 1965 byla zavedena norma bibliografických a katalogizačních záznamů. Tyto bibliografické záznamy jsou uspořádány podle vymezených směrnic, které se striktně dodržují. Ucelenost těchto záznamů je garancí přesnosti bibliografie. Výhodou těchto údajů je úplnost, srozumitelnost, pravdivost, jednotnost a přesnost. Ta byla modernizována a nahrazena novou normou z roku 1992.
Po roce 1989 se národní bibliografie obohacuje o zakázanou literaturu. V průběhu dalších let se měnila struktura ČNB. Vycházely nové druhy různých dokumentů i možnost jejich podání například formou prezentací. Jejich elektronická podoba je vydávaná od roku 1994 do dneška. Práci s touto elektronickou verzí usnadňoval nový databázový systém Tornádo. Ten poskytnul kvalitnější a rychlejší způsob pro vyhledávání libovolného počtu záznamů.
Národní knihovna spolupracuje s českou technologií RETROKON. Jedná se o převádění lístkového katalogu z tištěné formy do digitální. O tuto technologie se zasloužila firma Comdat. Touto podobou bylo zpřístupněno mnoho katalogizačních a bibliografických údajů knihoven. Důležitou úlohou bylo umožnit náhled do jejich fondů pro všechny uživatelé nejen při osobní návštěvě, ale i formou internetových služeb. Vše probíhalo v etapách a využívala se také možnost obrazových katalogů. První etapou bylo skenování a zpřístupnění, což znamenalo pořídit kopii katalogu v obrazové podobě a zpřístupnit jej na internet. Vše proběhlo ve velice krátkém čase v rozmezí týdnu a měsíců. Záleželo také na velikosti katalogů, profilu a finančních možnostech. Katalogy se skenují buď přímo na místě instalace, anebo jsou z knihovny převáženy a následně vráceny zpět. Oskenované informace jsou kladeny do databází. Pro lehký a souhrnný přístup na internetu slouží systém NRIS, který poskytuje náhled do různých katalogů a umožňuje uživatelům v nich pracovat. Dále je možno také naskenované dokumenty touto elektronickou formou objednat. Druhou etapou je přepis, který má dvě metody. Automatickou metodou přepisu je technologie OCR (Optical Character Recognition – optické rozpoznávání znaků) a ruční přepis ne příliš dokonalých textů usnadňuje program TexTif. Strukturování neboli tagování je třetí etapou, při které dané texty musí dosahovat mezinárodním nebo národním normám. K tomu slouží program Comdat ProTag. Speciální pracovník zařazuje určitá slova do správných polí záznamů a k tomu mu napomáhá například slovník. Poslední etapou je revize pomocí programu TifText. Tu vykonává kvalifikovaný knihovník. Revize je jednou z nejdůležitějších etap, která prokáže vhodnou kvalitu zápisu.